Články od Peťula

Začnu mou nocí ve Western městečku Šiklův Mlýn. Mají tam propracovaný systém, který se mi zdál až moc složitý, ale to bylo asi jen zdání. Nejdříve jsem musela přijet k vrátnici a zastavit před závorou. Samozřejmě bokem, abych nepřekážela. Pak jsem na vrátnici požádala o ubytování. Paní mi dala vybrat. Hotel, Penzion, Kemp, Chatka, Tee-pee… Takže jsem požádala o penzion. Zavolala do penzionu a zeptala se, zda mají volný pokoj. Pak mě pustila do areálu a vyžádala si jakousi zálohu 500,- Kč, kterou mi údajně vrátí při placení faktury za ubytování. Nedopatřením jsem zajela k hotelu a ne k penzionu a šla dál. Slečna v recepci mi sdělila, že v penzionu je záchod s koupelnou na chodbě a v ceně není snídaně. Když budu chtít snídani, musím zaplatit 120,- Kč. Tak jsem požádala o pokoj v Hotelu Colorado Grand **. Cena mi byla stanovena takto: Protože nebyl víkend, dostala jsem slevu 15%. Protože jsem byla sama a nezaplnila jsem pokoj, připočítala mi 50% z ceny pokoje. Pak mi připočetla parkovné a vstupné na druhý den 50,- Kč. Pak chtěla vstupné asi 180,- Kč na dnešní den, což mě přišlo docela kruté, když měla proběhnout pouze poslední akce celodenního programu a ta ještě byla zrušena kvůli dešti, ale vytasila jsem na ní VOLNOU VSTUPENKU pro dárce krve, takže jsem to na štěstí platit nemusela. A ještě mi sdělila, že když areál opustím do 10.00 hodin,na vrátnici mi při odjezdu vrátí 50,- Kč za vstupenku. Tak co, pochopili? No nevadí. číst dál

Mé putování mělo začít v Mnichovicích, kde se nalézá kostel Panny Marie. První písemná zmínka o tomto kostelu je z roku 1135!!! Ale bohužel mi někdo volal a já se zapovídala tak, že jsem přejela odbočku. Nechtěla jsem se vracet, protože jsem mněla mnoho kilometrů před sebou. A dalších 12 km navíc je moc. Moje první zastávka byla v Sázavě. Zde je úžasně krásný slovanský benediktýnský klášter založený poustevníkem sv. Prokopem za vlády knížete Oldřicha v 11. Století. http://www.klaster-sazava.cz/ opravdu stojí za návštěvu. číst dál

Dnes jsem získala další knihu od George Sand a to za velice směšnou částku. Lidé nevědí, co činí! Kniha se jmenuje Manon a byla vydána v roce 1975. Takže docela mladice ve srovnání s mými dalšími knihami. Tento román opět pojednává o chudém děvčeti, jak ke štěstí přišla a myslím si, že to bude psáno ve stejném duchu jako Consuelo. Už se na to těším. Až to přečtu, napíšu, zda tomu tak je. Ale George Sand je nezaměnitelná a věřím, že její hlavní hrdinka bude krásná duší, laskavá, pokorná a zamiluje se do ní nějaký ne vlastní vůlí bohatý šlechtic, který nebude vidět nic jiného, než její vnitřní krásu. číst dál

Rozhodla jsem se, že neděli si udělám pěknou, cestovní a trochu jinak. Naplánovala jsem si výlet takto: Pojedu vlakem z Jirkova do obce Loket a navštívím zdejší hrad. Opět to bylo úplně jinak, ale i tak to bylo skvělé až na jednu „maličkost“, která bude na konci článku. číst dál

Tuto sobotu jsme sjížděli Ohře na raftu a bylo to úžasné. Sešla se dobrá parta, byla sranda a krásné počasí. Bylo nás pět. Pepa, organizátor celé akce zajistil vše potřebné a my se jen takříkajíc vezli. Pepa vše perfektně naplánoval a nenastaly žádné situace, se kterými bychom si nevěděli rady. Hned na začátku jsme si udělili funkce. Já, ačkoliv s raftem nemám žádné zkušenosti, jsem získala „Háčka“. Pája, to je synek Pavla (Technik), se ujal kormidla. Zaplať pán bůh. No a ti ostatní jednoduše pádlovali a dělili se o vše potřebné. Protože Háček (já)byl úplně slepý a nepoznal kámen na 5 metrů, hlásili jsme překážky sporadicky. Několik kamenů jsme přejeli a na některých jsme zůstali. Přes všechny trable způsobené neznalostí větší části posádky, panovala velice dobrá nálada a bylo fajn. číst dál

Dnes jsem měla velice náročný den. Naplánováno jsem měla takto: číst dál

Dnes trochu odbočím a to že úplně mimo mísu. Ale myslím si, že je to potřeba. číst dál

Tuto neděli jsem se vydala na Bezděz. Cestu jsem opět naplánovala tak abych stihla více míst najednou a tentokrát se mi to docela podařilo. Vyrazila jsem kolem dvanácté hodiny vyspinkaná a napapaná. Přibalila jsem si cestovní knihu, deníček na samolepky (turistické vizitky), navigaci a hlavně papír s adresami. První místo, které jsem navštívila, byl Bezděz a to proto, že zavírali nejdříve a hlavně jsem byla natěšená. číst dál

Hrad Michalovice je vidět už z dálky. Výstup k němu je docela náročný, ale krátký, takže zvládnou všichni. Věž hradu je roztomile křivá, dokonce až tak, že když stoupáte po točitém schodišti bez oken, pořád vás to táhne doleva, a co chvíli se opřete o zeď. Zvláštní pocit. Vrchol věže je však vyrovnán, takže nemusíte mít obavy. Okolí hradu je krásně upravené a je to velice příjemné místo. Fotky jsou opět na Rajčeti. číst dál

Jednou jsem cestou do Dětenic navštívila muzeum auto Škoda. Po zaplacení vstupného 50 Kč, jsem se vydala na průzkum. Nečekala jsem, že muzeum je tak rozsáhlé a má tolik místností. Auta jsou nablýskaná a některá se nesmí fotit, no ale co oči nevidí, srdce nebolí, takže fotky jsou na rajčeti. V prvním patře si můžete pustit dokument a posadit se k tomu a však co mě nadchlo, bylo, že v přízemí si nasadíte 3D brýle a podíváte se na plazmové televizi na výrobní proces. Tak nějak na vás dýchne historie. Všude jsou k vidění staré motory, sto let stará auta, co znám jen z filmů. Ale také naše stará... číst dál

Nedaleko Bakova nad Jizerou se na nevelkém kopci romanticky tyčí zříceniny hradu Zvířetice. Hrad je možné vidět i z dálnice. Je to velice krásné místo, které mě jako jedno z mála takhle nadchlo. Sice tam jsou dochované jen zdi, které trčí ze země, ale při troše fantazie přesně víte, kde jaké budova stála. Okolí zříceniny je velice pěkně upravené, je vidět, že objekt má svého správce, který patrně bydlí hned vedle hradu, byl to totiž jediný baráček v dohledu. Opravdu krásné místo a mám pocit, že ho budete moci spatřit i v televizi, protože se zde nedávno natáčela nová pohádka. Takže to svědč... číst dál

Jednoho dne jsem se rozhodla, že vylezu na královnu Českého středohoří Milešovku. K Milešovce vede několik tras, a tudíž existuje několik výchozích bodů. Já si vybrala obec Černčice. Přiznám se, že jen proto, že je to odtud k vrcholu pouhé 2 kilometry. Je to malebná vesnička a jednoduše jsem zaparkovala u plotu nějakého domečku. číst dál

To je snad jediný člověk, který by mě dostal na koncert a nevadilo by mi, že kolem mě stojí tisíc lidí... číst dál

Jednoho dne mě můj kamarád požádal, zda bych s ním nezajela pro auto jeho dcery. Samozřejmě jsem souhlasila a ráno jsme vyrazili do Mostu, kde je servis vozů Peugeot. Protože kamarád mě velice dobře zná, ví, že nikdy neodmítnu svézt se v pořádném autě a tak na zpáteční cestě jsem směla řídit já. Svezla jsem se v Peugeotu 607. No, ale nic naplat jeho Baworáček se mi líbí víc a tak jsem ho požádala, zda by mi na dnešek nepůjčil jeho auto. Věděla jsem, že bude souhlasit a tak jsme zajeli ke mně k baráku, on odjel domů a mě nechal Baworáčka. Hurá!!! No, ale kam jako teď pojedu? Neměla jsem žádný plán. Dlouho se chystám na Říp a tak jsem naplánovala cestu, vzala si vše potřebné a vyrazila. Od nás je to cca 80 km, takže se povozím, udělám si výlet a ještě ušetřím, protože kamarád nikdy nechce na benzín. číst dál

To, že jsem opět navštívila Národní divadlo kvůli Sluhovi dvou pánů, to snad už ani nebudu psát. Trapnost sama, já vím. Ale dlouho očekávaná návštěva Stavovského divadla kvůli hře Revizor od Nikolaje Vasiljeviče Gogola s Mirkem Donutilem, to byla událost. číst dál

Tentokráte se nebudu rozepisovat, protože se nic zvláštního neudálo a fotky z výletu budou na Rajčeti. Jinak se mi podařilo opět fotit. Bylo tam hezky. Snad jen to, že jsem měla smůlu a do zámku na prohlídku jsem šla se skupinkou česko-německých dětí. Jejich učitelky rádoby tlumočnice, překládaly, aby i němečtí „přátelé“ pochopili. Když viděla průvodkyně, jak jsem vzteklá a děti to vůbec nezajímalo, soudě podle sluchátek a MPtrojek, převzala to do svých rukou a prohlídku vedla v Češtině i v Němčině. Takže to byl fofr, protože to má takříkajíc v „hubě“. Učitelky čuměly, ale já jí byla vděčná. Nemusela to dělat, protože za německý výklad se připlácí. Jestli tyhle učitelky učí tyto děti německy, tak potom chápu, proč je naše školství na maděru. číst dál

Dnes jsem se vydala na výlet. Vybrala jsem si okružní jízdu s několika zámky a trasu pečlivě naplánovala. Trochu jsem se opozdila, protože teta potřebovala ještě něco udělat na počítači a tak jsem původní trasu vzala obráceně, aby mi cestou zpět nevadilo, že už je všude zavřeno. Nerozumíte? Nevadí, to není podstatné. Vybavená foťákem, penězi a navigací jsem se rozjela do kraje. Původní plán byl: Mariánská Týnice, Plasy, Rabštejn nad Střelou, Chyše, Valeč, Perštejn a domů. číst dál

Další mojí povedenou akcí byl výlet na Vyšehrad. Měla jsem cestu do Prahy a věděla jsem, že schůzka nebude trvat déle než 30 minut a kvůli 30 minutám jet do Prahy, to je blbost. Tak jsem se rozhodla, že si vyjedu na Vyšehrad. Vím, že je to krásné místo. číst dál

Jako každý rok se moje mamuša chystala na Čarodějnice. Celý byt začne připomínat kostymérnu Národního divadla. Máma má totiž kostýmů hned několik a různě je kombinuje. Výsledek je až nemožný a většinou si toho všichni všimnou. Hlavně děti, některá dítka se odmítají vůbec přiblížit a ta, která seberou odvahu, stejně se nakonec rozpláčou. Jednou chtěli mámu ukamenovat! Dříve jsem tuto radost sdílela s mámou také, bo mě ujišťovala, že mě nikdo nepozná, ale protože mámu všichni znají, většinou je všem jasné, že to větší strašidlo je její dcera, tudíž já. Jednou mi kladla na srdce: „Víš, jak se vyřádíme? Můžeme dělat, co se nám zachce!!! Nikdo tě stejně nepozná! A tak mě vždy ukecela. Jednou tak stojím v jednom úžasném kostýmu na hlavě šerednou paruku, ksicht načerněnej černou barvou, ve frontě u stánku s občerstvením na Hasištejně. Najednou se otočí chlap, kterého jsem neviděla cca 15 let, a začne hulákat: „Ahoj Péťo!!! Co ty tady? Tobě to ale sekne!!!“ No, a to byl konec mého řádění. Od té doby mámě dělám nosiče malovátek, fotografa, číšníka atd. Máme to tak propracované, že jezdíme do lesa na břízu a děláme si obrovská košťata. Jednou nám vydržela asi 4 roky!!! Dobrá práce! číst dál

Dne sráno jsem se rozhodla, že si udělám výšlap na Bořeň. Krásný skalnatý vrchol u Bíliny v Severních Čechách. Začala turistická sezona a tak je načase vylézt z pelechu a někam vyrazit. Dnes byl nádherný den s krásnou viditelností, tak nebudu courat po nějakém zámku nebo městě, ale pěkně si vyšlápnu na nějaký vrchol! Na Bořni jsem byla již 2x a vím, co mě čeká. Proto jsem se pečlivě připravila a hlavně jsem požádala své koleno, aby mi odpustilo a vydrželo ten první nápor po operaci. číst dál