Články od Peťula

Jana
     Román přeložil Vladislav Rovinský a ilustrovala Libuše Lepařová Vydalo nakladatelství Jan Svátek knihkupec v Praze roku 1929.
         Kniha Jana od George Sand mě velice zaujala, ačkoliv na počátku byla velmi romantická a snivá, konec byl tragický. Tato kniha ukazuje na skutečnost, jak je víra neskutečně silná a také nebezpečná. Někdy zachází za hranice, kterým nerozumíme. V tomto případě však lze jednoznačně říci, že víra Jany byla způsobena její zesnulou maminkou a slibem, který jí Jana dala. Úplně jí bylo jedno, co říká srdce, přátelé i vlastní rozum (to znám). Její výchova, ž... číst dál

Kdo nehledá a jen tak je ten vždycky najde číst dál

Chválím Tě země má číst dál

Přátelé!!! číst dál

Vznešené postavy umírají, leč nezanikají. číst dál

Osud se silných bojí, ale zbabělé drtí. číst dál

Právě jsem dočetla knihu od George Sand Tajemník její výsosti. číst dál

Toto video se pře časem ke mně dostalo. Poslala jsem ho některým lidem z mého adresáře, protože si myslím, že to lidé potřebují. Bylo pak krásné, když jsem přijela na místo, kam jezdím nejčastěji a člověk, kterému jsem taktéž toto video poslala a který mi vždy jen řekne dobrý den, otevřel náruč a namísto pozdravu mě objal. Díky Roberte. Neumíte si představit ten pocit. Zkuste to také, je to povznášející pocit. číst dál

Přátelé ! číst dál

Přátelé. číst dál

Deváté srdce, číst dál

Přátelé! číst dál

číst dál

Poznáte, kdo je na fotografii? číst dál

Přátelé… číst dál

Někteří lidé mne poňoukají k napsání dalšího zážitku. Tak tedy, původně jsem neměla moc čas ani náladu, ale nakonec jsem se rozhodla napsat o mé nedávné cestě na hrad Wartburg. číst dál

Tak přátelé. Právě jsem dočetla další knihu od oblíbeného autora Jamese Rollinse. Ti, kteří sledují mé stránky pravidelně tuší, proč tomu tak je, prostě toho mám moc. Na tuto knihu jsem se velice těšila, ačkoliv jsem na ní narazila náhodou. Většinou vím s předstihem, jaká kniha vyjde, a mám jí dopředu zamluvenou, ale tahle mi unikla. Navštívila jsem kamarádku, která pracuje v knihkupectví a protože je tam krátce, chtěla jsem trochu „zachytračit“ a představit jí mého Rollinse. A v tom jsem viděla tu knihu. Jak to, že o ní nevím?! Hned jsem jí koupila a pádila domů. Přečetla jsem jí jedním dechem. Jen mě trochu naštvalo, že mě Rollins navnadil poslední větou. číst dál

Podařilo se mi získat další ze vzácných knih od George Sand. Tentokrát se jedná o venkovský román Ďáblův močál. Při tvorbě čerpá George Sand hlavně z dětství, protože vyrůstala na venkově. Kniha je poměrně malá a asi mi nebude dlouho trvat, než ji přečtu. Knihu přeložil Jiří Vinčar v roce 1930. V témže roce ji nakladatelství J.OTTO vydalo. Kniha je velice zachovalá a úžasně voní… přesně tak, jak staré knihy voní. Obrázkem, který jsem vložila, vám chci ukázat mou sbírku knih od George Sand. Ta úplně vpravo je právě Ďáblův močál.... číst dál

Jednoho dne jsem si to tak štrádovala na balkon, a jakmile jsem se ocitla pod šňůrami, něco velkého odletělo. Řekla jsem si, holubi zatracený. Na zemi trus a peříčka. Nevěnovala jsem tomu pozornost, pověsila jsem prádlo, zavřela balkon a věnovala se něčemu jinému. Večer si jdu lehnout, vejdu do ložnice a z balkonu zase něco odletělo. Už jsem to viděla lépe a holub to rozhodně nebyl. Řekla jsem si, počkej, ty potvoro, počkám si na tebe. Pootočila jsem vertikální žaluzie tak abych viděla na balkon a lehla jsem si do postele. Oči upřené na balkon a čekám. V tom mi na šňůrách přistála poštolka. Chvíli na mě koukal, a když viděla, že se nehýbu, dohopsala až na poslední šňůru u okna a začala s očistou. Byl to krásný pocit, ležet 2 metry od poštolky a moci ji pozorovat.  Usnula jsem a ráno už tam nebyla. Potom jsem zjistila, že poštolka ke mně přilétá každý večer přibližně ve stejnou dobu. A protože je velice plachá, tak jsem musela trochu uzpůsobit moje zavedené rituály. Takže než přiletí poštolka, musím zatáhnout žaluzie, aby se nevylekala, až budu ulehat, večer zásadně nerozsvěcím a dokud si nejsem jistá, že je pryč, chovám se velice tiše a opatrně, což není problém, protože do ložnice chodím jen spát. číst dál

Jednoho dne jsem se rozhodla, že pojedu na výlet opět vlakem. Tentokrát to vyhrál Děčín. Venku bylo příjemných 35 stupňů a první vlak, který mě měl dostat k místu přestupu, nejel a tak nás dopravili do Mostu autobusem.  Nejhorší zážitek toho dne. Řidič nejenže nevěděl, kde se pouštějí stěrače, ale málem naboural, kličkoval na silnici, jako když honí zajíce a ve finále ani nevěděl jak k mosteckému nádraží zajet. číst dál