Jednoho dne jsem se rozhodla, že pojedu na výlet opět vlakem. Tentokrát to vyhrál Děčín. Venku bylo příjemných 35 stupňů a první vlak, který mě měl dostat k místu přestupu, nejel a tak nás dopravili do Mostu autobusem. Nejhorší zážitek toho dne. Řidič nejenže nevěděl, kde se pouštějí stěrače, ale málem naboural, kličkoval na silnici, jako když honí zajíce a ve finále ani nevěděl jak k mosteckému nádraží zajet.
Nastoupila jsem do vlaku a s jedním přestupem dojela až do Děčína. Přiznám se, že cestování vlakem na místo určení mě baví a dokonce už nevystrkuji hlavu z okna (viz. Loket), ale v místě určení mi chybí navigace, klimatizace a ke konci putování i kola. Nejenže jsem musela pobíhat po okolí a hledat Infocentrum, ale pak jsem ještě musela z jednoho břehu Labe na druhý pěšky. Bylo vedro a unavila jsem se jen tím, že dojdu k zámku.
Zámek v Děčíně nelze přehlédnout, protože se tyčí nad řekou a je docela mohutný. Avšak jaké bylo překvapení po příchodu na nádvoří. Zámek zase tak obrovský není. Možná je to takový optický klam, protože byl postaven na veliké skále.
V zámku je krásná Růžová zahrada. Nejpřitažlivějším místem zámku je zcela jistě Růžová zahrada. Její kouzlo spočívá v kombinaci výjimečné barokní architektury a podmanivé krásy rozkvetlých růží. Prostor zahrady ohraničuje ze západní strany „sala terrena“ s dochovanou freskovou výmalbou z roku 1678 a ze strany východní vznosný gloriet zdobený galerií barokních soch. Název Růžová zahrada se rozšířil po roce 1881, kdy zde vzniklo jedno z nejznámějších rosarií v habsburské monarchii.
Prohlídková trasa v někdejším reprezentativním křídle vás zavede až do soukromého apartmá majitele zámku a společenských místností v prvním patře. V této části se dochovala velká část původního vybavení, například parkety, dveře či dřevěné obložení stěn. K nejzajímavějším prostorům patří Modrý sál s dochovanými nástěnnými malbami nebo Věžový kabinet s překrásným výhledem. Součástí prohlídky je také monumentální zámecká konírna. Kde mi bohužel došla baterie ve foťáku a to mě docela naštvalo, protože na konírnu jsem se těšila nejvíc.
Po prohlídce zámku jsem zašla do místní kavárničky. Zámeckou kavárnu provozuje Slunečnice, o. s. v rámci projektu Tréninková kavárna „na cestě“ s cílem zapojit handicapované do běžného pracovního procesu. Taková kavárna je i u nás v Chomutově a chodím tam na úžasné palačinky. Dala jsem si palačinku se špenátem a slaninou a dobrý čaj. Čaj byl od zdejšího čajového magnáta pana Valdemara Grešíka a musím říct, že jsem si musela hned koupit celou krabici. Je opravdu vynikající. Nejvíce mi chutná „Zázvor-citrón-med“ a „ Rooibos malina“. http://www.gresik.cz/
A ještě fotky z výletu: http://ducka.rajce.idnes.cz/DECIN/
2024 ©