Rozhodla jsem se, že neděli si udělám pěknou, cestovní a trochu jinak. Naplánovala jsem si výlet takto: Pojedu vlakem z Jirkova do obce Loket a navštívím zdejší hrad. Opět to bylo úplně jinak, ale i tak to bylo skvělé až na jednu „maličkost“, která bude na konci článku.
Výlet začal, jak jinak, problémem. Rychlík, který mě měl odvézt do Chodova, měl 15 minut zpoždění. Podle vytištěného plánku, jsem měla 30 minut na přestup, takže jsem nepanikařila. Měla jsem vystoupit v Chodově a přestoupit do osobáku, který měl namířeno do Nového Sedla u Lokte. Pár vteřin před stanicí Chodov mi zavolala kamarádka, která chtěla trávit den na mé zahrádce, kudy že se na tu zahrádku dostane. Tak jsem začala vysvětlovat. Když jsem dala po rozhovoru telefon do tašky, s hrůzou jsem zjistila, že vlak už se zase rozjel a opouští Chodov. Vystoupila jsem tedy v Sokolově a koupila si jízdenku do Nového sedla. Tam odtud mi už platila ta stará. Představte si, že jsem stihla ten můj původní spoj do Lokte. Takže vlastně místo sezení na nádraží jsem si udělala výlet do Sokolova. Celou cestu jsem stála u okénka a zírala ven. Už jsem zapomněla, jak je to hezké. Měla jsem bekovku, takže jsem se nemusela bát o účes.
V Lokti jsem zjistila, že je lepší vystoupit ve stanici Loket a ne ve stanici Loket předměstí, protože je to dál. Ale nevadí. Netušila jsem, že obec Loket je tak malebná. Náměstí je také krásné s kašnou, která je plná až po okraj.
Prohlédla jsem si hrad. Samozřejmě udělala spoustu fotek. A po hodinovém brouzdání po hradu, jsem dostala hlad. Sešla jsem tedy zpět dolů přes náměstí a usadila se v jedné na pohled sympatické zahrádce. Okamžitě přispěchal číšník a paní vedoucí se začala culit. Jééé já viděla slečnu v televizi. Že jste to vy? Tak jsem jí to odkývala a paní začala všem zvědavcům vyprávět, co jsem v té televizi dělala a že můj obličej se nezapomíná atd. No, ale čaj jsem levnější neměla a tak jsem se rozloučila a šla na vlak.
Cesta zpět už byla docela rychlejší, protože jsem přestupovala jen jednou a rychlík moc nestavěl. Už jsem z okna moc nezírala, protože mě bolely nohy a tak jsem si našla alespoň pěkné místo u okna. Když jsem přijela do Jirkova, byla jsem ráda, že auto na mě čeká u nádraží, protož jsem byla nějak unavená.
Teď přijde ta maličkost, o které jsem psala na začátku. Večer mě začalo šíleně pálit oko a vždy když jsem mrkla, měla jsem pocit, že tam něco mám. Zkoušela jsem výplachy, pořád jsem koukala do zrcadla, a když jsem si vzala zvětšovací zrcadlo pod lampičku, všimla jsem si, že na rohovce mám nějakou tečku a víčko z vnitřní strany odřené. Nastala noc, nejhorší co pamatuji. Tím, že jsem vstávala brzo a měla jsem za sebou náročný den, jsem byla unavená a chtělo se mi hrozně spát. Zavíraly se mi oči, ale jakmile jsem zavřela oči, po několika sekundách mě začalo oko neuvěřitelně slzet a bolet. Nebolelo to jen, když jsem měla oči otevřené. Dokonce jsem zkoušela tečku na rohovce sundat prstem, ale nešlo to. Kamarád lékař mi v jednu ráno řekl, že v Chomutově mi teď nikdo nepomůže a že musím ráno do Mostu, protože on je v Rakousku. Celou noc jsem tedy byla nucena koukat, což bylo náročné a usínala jsem i u počítače. Nepomáhal ani led, který jsem si na oko přikládala. Kolem páté hodiny se mi náhle podařilo usnout a probudila jsem se asi v devět s opuchlým okem. Vypravila jsem se do Mostu. V nemocnici mi pan primář zjistil, že mám v rohovce zaseknuté rezavé kovové částečky, které pravděpodobně odlétly z vlaku a musí je vybrousit. Jak pravil, tak udělal. Normálně vrtačkou!!!! Prý proč jsem nepřijela už v noci, mohla jsem mít klid. Myslela jsem, že to se mnou sekne, když jsem se dozvěděla, že tam jsou nonstop. Řekl, že na dojetí domu mám 30 minut, protože pak přestane působit anestetikum. Stihla jsem to tak tak. Byla jsem ještě v lékárně pro mast. K baráku jsem přijížděla skoro po slepu. Když to přišlo k sobě, bolelo to ještě víc než před tím, ale poctivě jsem mazala a jako zázrakem jsem druhý den měla očko zase jako srnka a proto mi nic nebránilo vydat se za mojí „láskou“ do Varů. Pan Svěrák tam totiž dělal startéra. Popíšu v dalším článku. Rada na konec?
NEČUMTE ZA JÍZDY Z JEDOUCÍHO VLAKU, NEBO DOPADNETE JAKO JÁ. A KDYŽ UŽ DOPADNETE JAKO JÁ, JEĎTE DO MOSTU, POMOHOU VÁM 24 HODIN DENNĚ.
Fotky jsou tady: http://ducka.rajce.idnes.cz/LOKET/
2024 ©