Zámek Chyše

Dnes jsem se vydala na výlet. Vybrala jsem si okružní jízdu s několika zámky a trasu pečlivě naplánovala. Trochu jsem se opozdila, protože teta potřebovala ještě něco udělat na počítači a tak jsem původní trasu vzala obráceně, aby mi cestou zpět nevadilo, že už je všude zavřeno. Nerozumíte? Nevadí, to není podstatné. Vybavená foťákem, penězi a navigací jsem se rozjela do kraje. Původní plán byl: Mariánská Týnice, Plasy, Rabštejn nad Střelou, Chyše, Valeč, Perštejn a domů.

Takže jsem jela nejdřív do obce Valeč. Cesta tam byla krásná. Skoro žádná auta, louky poseté pampeliškami, nepršelo. Co chvíli jsem zastavovala a kochala se krajinou. Objevila jsem doslova lány Petrklíčů!!! Nikdy jsem jich tolik na jednom místě neviděla! Pastva pro oči.

Mé nadšení ovšem pokleslo na bod mrazu, když jsem dorazila do Valeče. Když jsem nechala auto na parkovišti a blížila se k zámku, začala jsem zjišťovat, že něco není v pořádku, bylo to tak trochu staveniště s nánosy bahna. I tak jsem to nevzdala, a abych se vyhnula bahnu, šla jsem mokrou trávou až ke vchodu zámku. Tam na mě vykulený hlídač vyhrkl, že zámek není otevřen pro veřejnost a probíhá rekonstrukce. No, když už jsem tady, vyfotím si nějaké zajímavé místo. V zámeckém parku, který je docela dobře udržován, jsou překrásné barokní sochy a v docela dobrém stavu.

Další moje zastávka byla obec Chyše, kde se nachází krásný zámek a zámecký pivovar. Srdce pookřálo, protože bylo jasné, že na tomto zámku se něco děje. Rychle jsem běžela do pokladny, protože bylo asi za 10 minut 2 a prohlídky většinou bývají v celou. Paní průvodkyně právě přivedla jednu skupinku a někam se vytratila. Tak tedy nějaký pán, který stál opodál, řekl té pokladní: „já půjdu“. Tak tedy já a dvě stařenky jsme se vydali s pánem na začátek prohlídkového okruhu. Hned v první místnosti se nám pán omluvil, že sice není průvodce, ale o zámku něco ví a tak nás provede. Doslova řekl asi toto: „Bohužel nejsem průvodcem tohoto zámku, jsem jen majitel Vladimír Lažanský a provedu vás.“ Tak to jsem tedy otevřela doslova ústa dokořán. Zámkem mě provede sám hrabě Lažanský !!!

Pan Lažanský je velice sympatický a velice hovorný pán. Mluví o zámku a jeho historii s takovým zápalem a láskou, že jsem se chvílemi ztrácela. Vychrlil na mě tolik informací i ze soukromého života, že to můj mozek nestačil pojmout a dovolila jsem si dávat doplňující otázky. Pan hrabě Lažanský velice ochotně odpovídal, a když viděl, že mě to zajímá, přidal pár pikantností a tak vůbec jsme si začali povídat. Dokonce mi dovolil si udělat pár fotografií, i když je to v celém zámku zakázané. On rozsvěcel, já zhasínala… No prostě takovou prohlídku a výklad jsem nikdy nezažila a věřte, že už jsem zámků viděla hodně. Pan hrabě nezavřel celou hodinu pusu, i když jsme přecházeli z místnosti do místnosti. Mluvil velice poutavě a vtipně.

Nic méně po skončení prohlídky jsem žadonila, že bych chtěla vidět také pivovar. A tak mě vzal sebou do pivovaru a vetřeli jsme se mezi skupinku důchodců. Musím uznat, že tam odvedl velký kus práce. Dokonce důchodci dostali ochutnat pivo stočené přímo z nerezových barelů. Já ne, já byla koňmo. Představil mi svou kočku, která jednoho dne přišla a už neodešla. Pak mi ještě doporučil jeho místní kuchyni a tak jsem si zašla na bramborový knedlík se zelím. On sám pak usedl vedle a dal si kávu. Pohltilo mě to tak, že jsem pak koupila na ochutnání jednu velkou láhev jeho piva. Pak mi jen tak mimo řečí sdělil, že na ten Rabštejn, co jsem původně chtěla jet, jezdit nemám, že tam nic neuvidím, že to koupila Sazka a uzavřela to. Tak tedy jsem sedla do auta a zamířila k domovu.

V tom mi zavolala mamka: „Kde jsi? Přijedeš k Burdekům na chatu?“ Tak jo. Je to kousek a za hodinku jsem tam. Když jsem tam dorazila s lahví piva od Lažanských, strejda Burdek mi málem líbal nohy, protože teta do něj lila celé odpoledne limonádu. Koňmo ne koňmo, hned do sebe lupnul 3 skleničky. Když jsme odjížděli od známých směr domov, jeli jsme kolem Perštejna a to by asi byla blbost, jet kolem a nezastavit se tam. A proto jsme zabočili na hospodářský dvůr. Pomazlila jsem se s hříbátky. Jeden mrňous mi okusoval čepici. Rozdali jsme chleba, koupili 30 vajíček, poklábosili s přáteli a vyrazili k domovu. Byl to krásný výlet a Zámek Chyše doporučuji všem a pánové, pivo je prý vynikající!!! Stojí to za to.

Fotografie opět dám na Rajče idnes

http://ducka.rajce.idnes.cz/VALEC_CHYSE/