Další mojí povedenou akcí byl výlet na Vyšehrad. Měla jsem cestu do Prahy a věděla jsem, že schůzka nebude trvat déle než 30 minut a kvůli 30 minutám jet do Prahy, to je blbost. Tak jsem se rozhodla, že si vyjedu na Vyšehrad. Vím, že je to krásné místo.
Ráno jsem měla nějaký termín na Domažlické, to bylo celkem rychle vyřízené. Protože jsem nevěděla, jak se tam dostanu hromadnou dopravou, zajela jsem autem až na místo. Nerada jezdím do této části Prahy, protože je skoro všude modrá zóna (viz. Divadlo Járy Cimrmana). No, ale protože jsem holka šikovná a nebojím se vlka nic, našla jsem místo. Byla jsem zde o hodinu dříve a tak jsem si zašla na kávičku a dala si opečené jablíčko se šlehačkou. Nic lepšího jsem po ránu nezažila.
Pak jsem vyřídila tu mou záležitost, o které se možná rozepíšu podrobněji později v některém z mých dalších příspěvků. No, bylo to velice příjemné jednání a možná mi do budoucna přinese ještě další dobré věci.
Přejela jsem na druhý konec Prahy a zaparkovala u „Šulína“. Můj kamarád, který pracuje v Praze u Policie, se rozčiluje, když parkuji u „Šulína“, protože to je vlastně ulice Šolínova, ale „Šulín“ se lépe pamatuje. Je to velké parkoviště v Dejvicích a velice často tam odkládám mé auto. Metrem jsem s jedním přestupem dorazila na Vyšehrad. Vytasila foťák a vydala se na procházku. Kráááása.
Byla jsem tam skoro sama. Navštívila jsem Slavín. Zastavila jsem se u hrobů mých oblíbenců. Například u: Bedřicha Smetany, Waldemara Matušky, Jana Nerudy, Božky Němcové, Vlasty Buriana, Vladimíra Ráže, Jaroslava Marvana a dalších. Prostě jsem se tam jen tak procházela. Byl to balzám na duši. Některé hrobky jsou velice krásné. Všechny fotky dám na „Rajče“ (Ducka). Potom jsem si prošla park, který je velice dobře udržovaný a čistý. Došla jsem až na Vyšehradskou skálu, kde je krásný výhled na celou Prahu! Prakticky nejkrásnější přirozená vyhlídka Prahy. No, řeknu vám, chudák Šemík. Tu hrobku, kterou mu postavili na počest v Neumětelích a pohřbili ho tam, si opravdu zaslouží. Chtělo to odvahu skočit dolů! Pak jsem obdivovala Rotundu svatého Martina a zpět Táborskou bránou až na metro.
No, a protože jsem toho neměla ještě dost. Rozhodla jsem se, že se zastavím na Václavském náměstí, dám si v McDonaldu do čumáčku něco teplého a koupím nějakou suprovou bekovku. Prošla jsem Václavák až k orloji na Staromák a obchod s čepicemi, který tam ještě před Vánoci byl, nikde! Nepodléhej panice a jdi se podívat na věž. Tak jsem si koupila vstupenku za 100,- Kč a vydala se na věž orloje. Do půlky jsem vyjela výtahem, ale protože ve výtahu bylo 20 Japonců a já, zbytek jsem došla. Obešla jsem po ochozu, pokochala se a pěšky se vydala dolů. Fotky jsou spolu s Vyšehradem taktéž na Rajčeti.
Cestou zpět jsem se zastavila v KFC pro proklatě dobré kuře a vyrazila k domovu.
2024 ©