Dnes jsem měla velice náročný den. Naplánováno jsem měla takto:
Dojet autem do Stráže nad Ohří. Po zelené vystoupat na Nebeské skály a navštívit zříceniny hradu Himlštejn. Pak zpět a po zelené na rozcestník Srní kolem Pekelské skály. Potom do vesnice Krásný Les a k potoku Hornohradský. A nakonec k Hornímu Hradu. Zpět k autu. Tato trasa dělá cca 19 km. Je to středně náročný výlet s výrazným převýšením. Náročnost 2-3.
A jak to dopadlo?! Až k rozcestníku to bylo super, ale pak jsem se, nevím proč, vydala do obce Srní, což je úplně na opačnou stranu. A pak už bylo všechno jinak. Ale nebudu předbíhat.
Zaparkovala jsem auto na parkovišti, a protože můj nápad byl nečekaný a náhlý nestihla jsem se ani najíst. Stála jsem u restaurace a tak jsem se šla najíst. Nevím, zda to byl úplně tak dobrý nápad. No a poté jsem se vydala, směr zříceniny. Nevím, zda to bylo tím plným žaludkem anebo chabou kondičkou, ale v půli kopce jsem začala s láskou vzpomínat na Milešovku, na Říp, protože to proti tomuhle byla procházka růžovým sadem. Nic méně jsem se stále zastavovala a fotila, protože krajina byla kouzelná. Vyškrábala jsem se až ke zříceninám a prohlídla si okolí. Něco o tomto místě:
Každý, kdo podstoupí prudké stoupání na jeho vrchol, je za svou námahu odměněn nezapomenutelným pohledem na řeku přitékající rovinou od Ostrova. Původní hrad tvořily dvě budovy, jejichž zbytky se nacházejí na nejvyšším místě areálu. Nedaleko od nich, jižním směrem, stojí dominanta Himlštejna - trosky hranolovité obytné věže o rozměrech 13x8 metrů. Zvláštností Himlštejna jsou dva vstupní portály stojící vedle sebe. Jeden tvořil bránu hradu, druhý byl později prolomen do hradební zdi snad proto, aby bylo v případě potřeby možné dopravit těžká děla do předhradního prostoru.
klikni na fotky pro větší zobrazení
Když jsem se pokochala krásnými květinkami, které tam byly, vrátila jsem se na rozcestí a vydala se k rozcestníku Srní. Cesta tam byla velmi krásná, to uvidíte na fotkách. Celou cestu jsem pozorovala vrcholky kolem Klínovce a kochala se rozkvetlými loukami, vál příjemný větřík a já měla obrovskou žízeň. A veškeré tekutiny v autě. Tudíž jsem se těšila k Hornohradskému potoku, že se tam napiju. K čemuž nedošlo, protože jsem se vydala jiným směrem! Došla jsem až do Srní. Mimochodem krásná malebná vesnička s několika horskými domky.
Odtud jsem asi hodinu klesala po asfaltové silnici až do Boče. Zjistila jsem, že je to skoro 6 kilometrů! Nezdálo se mi to, protože jsem neviděla žádné značení, ale nebylo se kam vrátit. Když jsem procházela vesnicí Malý Hrzín, nějaký chatař se mě zeptal odkud, že jdu. Když jsem mu řekla, že od Stráže, začal se zmateně rozhlížet, protože mu bylo divné, že jdu ze shora. Musela jsem mu vysvětlit, že jsem šla po hřebenech. Koukal jako blázen. Se mu ani nedivím. No, a když jsem mu řekla, že musím zpět do Stráže a vůbec nevím, kde jsem, popsal mi cestu. Z Boče do Stráže se jde po silnici. Je to hlavní tah na Karlovy Vary a tak je to sebevražda. Poradil mi, že mám v Boči projít kolem nádraží a jít po červené lesem. Když jsem dorazila do Boče, nějaký pán si mě všiml, jak zmateně pobíhám po krajnici a ujal se mě. Poradil mi, kde je nádraží a řekl, že za půl hodiny mi jede vlak do Stráže. Hurá!!!!!!
K nádraží vede houpací most. Normálně jdete a on se houpe a je velký! Když jsem zastavila, že budu fotit řeku, houpal se mi foťák. Takže vážení, svezla jsem se motoráčkem a z nádraží ještě půl kilometru k autu. Sice jsem po cestě pila z potůčků, ale první co bylo, vypila jsem snad litr vody. Rty mám úplně rozedrané, nohy chromé, puchýře, bo jsem si nevzala moje Goratexky, po těle pavoučky, na čepici housenky, ale jsem šťastná, že jsem doma a že ještě nepobíhám někde po Klínovci. Ten Horní Hrad si vynahradím jindy. Tak co tomu říkáte? To je nářez co? Některé fotky se vám budou zdát divné, ale jen jsem zkoušela můj nový foťák a taky se mi povedla jedna panoramatická. Fotky jsou na Rajčeti tady: http://ducka.rajce.idnes.cz/Straz_nad_Ohri/
Dala jsem si práci a na mapě jsem vám vyznačila, kudy jsem měla jít (zelená) a kudy jsem šla (červená).
2024 ©