Tuto sobotu jsme sjížděli Ohře na raftu a bylo to úžasné. Sešla se dobrá parta, byla sranda a krásné počasí. Bylo nás pět. Pepa, organizátor celé akce zajistil vše potřebné a my se jen takříkajíc vezli. Pepa vše perfektně naplánoval a nenastaly žádné situace, se kterými bychom si nevěděli rady. Hned na začátku jsme si udělili funkce. Já, ačkoliv s raftem nemám žádné zkušenosti, jsem získala „Háčka“. Pája, to je synek Pavla (Technik), se ujal kormidla. Zaplať pán bůh. No a ti ostatní jednoduše pádlovali a dělili se o vše potřebné. Protože Háček (já)byl úplně slepý a nepoznal kámen na 5 metrů, hlásili jsme překážky sporadicky. Několik kamenů jsme přejeli a na některých jsme zůstali. Přes všechny trable způsobené neznalostí větší části posádky, panovala velice dobrá nálada a bylo fajn.
Jen abyste věděli, proč mě hoši posadili na místo „Háčka“ tady je desatero vzorného Háčka:
1) A. Kormidelník má vždycky pravdu
B. Není-li tomu tak, platí bod A.
2) Háček budí svého kormidelníka pouze v nejnutnějším případě, a to něžným vášnivým polibkem na čelo a slovy: "Vstávej, ó můj drahý dobrodinče, slunce již svítí a ptáci řvou."
3) V případě přetížení plave háček za lodí.
4) V případě provinění se háček po potrestání omlouvá kormidelníkovi slovy: "Líbej a vodpusť."
5) Po přistání u břehu zajišťuje háček vlastním tělem kormidelníkovi přechod suchou nohou na pevninu.
6) Po postavení příbytku zajišťuje háček kormidelníkovi kvalitní potravu a stará se o jeho všeobecné blaho.
7) Zamane-li se kormidelníkovi po celodenním oddechu spát, bdí háček u jeho lože, popřípadě spí s ním, brouká ukolébavky a odhání hmyz.
8) Háček musí předvídat všechny přírodní překážky a živelné pohromy a zavčas varuje kormidelníka.
9) Háček se stará o dobrý stav kormidelníkovy výzbroje a výstroje (čistí boty, zašívá oděv, duševně ho uspokojuje a podobně).
10) Háček zásadně může za všechno zlé, co se kormidelníkovi na vodě či na souši přihodí!!!!!!!!!!
Sešli jsme se v 9.00 hodin ráno a vyrazili do Boče. Tak nějak jsme jedním pohledem na řeku uznali, že bude lepší končit plavbu až ve Stráži nad Ohří. Řeknu vám, ještě že tak!!! Ve Stráži nad Ohří jsme nechali moje auto a přelezli k Pepovi do dodávky, kde byl také raft. Vyjeli jsme z Karlových Varů. V loděnici jsme se setkali s partou vodáků, kteří jeli v pyžamech s natáčkami na hlavě a jiném přestrojení. Všichni popíjeli, tak Pepa rozhodl, že si taky připijeme a přinesl z auta 5 Actimelů s příchutí lesních plodů. Kluci nafoukli raft. Trochu neohrabaně jsme naskákali na loď a vyrazili směr dobrodružství.
Po úporném pádlování jsme dorazili k první hospodě, kde jsme s úžasem zjistili, že mají až od 14.00 hod, no nic, Háček se alespoň vyčůrá. Tuším, že to byly Dalovice. Plni sil a optimizmu jsme vyrazili a pádlovali, jak o život. Hynek si původně myslel, že pojedeme na výlet parníkem a tak pádloval čistě sporadicky pouze, když ho někdo viděl. Očividně byl zaskočen místem, kde se právě nalézá. Další zastávka byla v kempu za Hubertusem. Tam jsme si dali polévku, mimo kormidelníka, ten hlídal loď. Dlouho jsme se nezdrželi. Jeli jsme dál a ke břehu zajeli v Dubině, kde je velká restaurace. Bylo tam plno a skoro jsme neměli, kde zaparkovat. Tentokrát jsme šli všichni. Já si dala borůvkové knedle, Pepa řízek, Hynek guláš… atd.
Hned jsme zase vyjeli, jen Hynek opět špatně pochopil situaci a zatím co mi už naloďovali, on seděl a popíjel pivo. S hrůzou jsme podle mapy, která visela v restauraci, zjistili, že nemáme ani půlku za sebou a začali jsme pochybovat. Vzali jsme to s humorem a Pepa se s vážnou tváří tázal kolem jdoucích a jedoucích občanů, zda jedem správně do Žatce. Někteří se smáli, někteří kroutili hlavami a někteří se dokonce snažili přemýšlet, zda to vůbec zvládneme. Ze strachu, že přijedeme pozdě domů, jsme pádlovali, jak o život a začali jsme předjíždět „spoluplující“ kamarády, kteří jen tak polehávali na vodě anebo sem tam šťouchli pádlem do vody, protože většina už končila a chystala se tábořit. Ovšem naše parta hic jede 30 kilometrů v kuse. Pepa proto perlil a ptal se těch, které jsme předjížděli, zda nechtějí pomoct a podobně. Pak když viděl, že opravdu všechny předjíždíme, začal hlásit:
Kolega zapomněl dítě ve školce, tak pospícháme.
Já musím zítra do práce.
Kdo pospíchá, může jet s námi.
Nemáte lano?
Ovšem Hynek, ten se po jídle najednou probudil a začal pádlovat. Snad ho to dokonce začalo i bavit.
Pak přišel obávaný splav v Radošově. Tam jsme raft přenesli. Jeli jsme dál a narazili jsme na další splav, který vypadal špatně, a ještě ke všemu nebyla voda, takže jsme přenášeli. Jenže já šikula skončila po krk ve vodě, zlámané nehty, úplně mokrá a se zeleným zadkem od řas. No, byla na mě asi úžasný pohled, ale bohužel jsem neměla nic jiného a tak jsem jela dál v mokrém. Začali kolem mě poletovat berušky, komáři a hovada. Pavel, který seděl za mnou, mi neustále něco zabíjel na zádech. Nojo, kluci se o mě dobře starali.
Najednou jsme v dálce zahlédli nějaký plovoucí domeček a zjistili jsme, že je to „Restaurace“! To bylo úžasný. Chlápek v plovoucí restauraci nabízel, všechno, co v restauraci má být. Pepa na něj asi ze sto metrové dálky začal hulákat: „4 kafe!!!“ Když jsme dorazili, hodil nám lano a řekl, že už se vaří voda. To bylo úžasný.
Jeli jsme dál. Kousek před cílem opět Pepa halekal na rybáře, zda jedem správně na Žatec a po chvilce jsme zjistili, že je to nějaký jeho kamarád a nutil nás pádlovat do protisměru, aby se mohl s kamarádem pozdravit. Pak jsem cestou začala poznávat kopce kolem Stráže nad Ohří. Pozorní čtenáři mých stránek vědí, že jsem tam minulý týden nachodila asi 20 kilometrů. Přestala jsem pádlovat a kochala se krajinou. Pomalu jsme dorazili do Stráže a byli jsme na sebe hrdí. Takový krásný čas, raft jsme nepropíchli a až na Háčka, který je úplně mokrý, to dobře dopadlo.
V autě jsem našla tepláky a tričko, které jsem měla připravené na zahradu a na štěstí čistě vyprané, tak jsem se převlékla a odvezla Pepu do Varů pro dodávku. Kluci zatím čekali v místní restauraci.
Den se nám velice vydařil. Nemohu se hýbat, bolí mě ramena, záda, bicepsy … no prostě všechny svaly. Vyvázla jsem s utrženým nehtem, štěnicí na prstě a pár kousanci od hmyzu. Díky pozvánce od kormidelníka na zadní část raftu, jsem zjistila, jak strašně jsme celou tu dobu pádlovali a jak strašně se mu muselo řídit. Neznamená, že když zařvu: „kááámééén !!!“ a přestaneme všichni pádlovat, že je to v pohodě. Několikrát nás kormidelník Pája sundával z nějakého obelisku anebo nás tlačil mělčinou. Omlouvám se Pavlíku a slibuji, že už budu příště lepší. Ovšem Pepova hláška „Péťo zaber“, která přišla v momentě, kdy jsme najížděli na kámen, byla neodolatelná, obzvlášť když při ní zvedl pádlo a položil si ho na klín. Prostě krásný výlet a těším se, až pojedeme znovu.
Fotky jsou opět na Rajčeti: http://ducka.rajce.idnes.cz/RAFT/
Beru si náhradní tričko 
2024 ©