Zámek Jezeří

Jednou jsem vyrazila na zámek Jezeří. Přijela návštěva tak kam s nimi. Na Lesné jsme byli, na Červeném Hrádku taky, na Hluboké taky a na Křivoklátu taky. Tak hurá na Jezeří. Čekalo mě tam velice milé překvapení a ani se mi tam odsud nechtělo. Popíšu stručně co se dělo. Hned při vchodu jsem zmerčila malá koťátka. Okamžitě jsem začala fotit. Měla jsem jen mobil, takže to dlouho netrvalo. Došla baterka. Je to tam krásně upravené. Připadáte si jako na nějaké chaloupce se zahrádkou v horách a ne jako na zámku. Když jsem se vyblbla s kočkami. Každou jsem vzala do ruky, koukla, jestli je to kluk nebo holka, jestli nemá blechy a tak. Pak jsme vešli na hlavní nádvoří a já byla v ráji. Jako matka všech zvířat jsem okamžitě začala vydávat zvuky na přivolání všech zúčastněných a nevěděla jsem kam jít dřív. Po celém nádvoří se povalovalo asi 15 koček a každá měla kolem sebe několik koťátek. Bylo vidět, že jsou zvyklá na lidi, protože se nechala vzít do ruky. V celém tom mumraji se kolébala kachna s asi deseti kachňaty, byla jako magnet, to bylo srandovní. Hned jak jsem jedno vzala do ruky, začalo pištět a máma mě klovla do kolena. Pak jsem přišla na fígl. Když jsem to kachně vzala tak aby se neleklo, nepištělo… Sedla jsem si na dokonale upravenou trávu, která je na celém nádvoří a všechna ta „havěť“ si ke mně nalezla, to bylo úžasný. Z jedné mísy žrala koťata s kachnami… no nepopsatelný zážitek. A najednou kolem mě prošel kůň!! Jen tak na volno si chodil po nádvoří… Ty kachničky měli z jedné obří misky udělané jezírko, koník přišel, 2x srknul a bylo po jezírku. Hezké na tom bylo, že srkal a na hladině byla kachňata, která ho klovala do huby. Pak jsem se ptala pána, který na první pohled patřil k personálu, zda je možné, že slyším kozu? Vstal, zašel někam do maštale a vyvedl dvě kozy. Pak jsme se rozhodli navštívit zámek. Velice to na mě zapůsobilo a pán poutavě vyprávěl. V jedné místnosti byly sochy od Jardy Stejného, moc pěkné. Akorát mě mrzelo, že na Červený Hrádek šlo tolik peněz, jen proto, aby se mohly koupit postele na zakázku, a na Jezeří si vše dělají svépomocí. Dojalo Mě, že většina exponátů je darována od návštěvníků a závěsy šily babičky zaměstnanců. Fakt je to úžasný. Doporučuji všem navštívit. V týdnu je tam větší klid a pouze automat na kávu a suvenýry, ale o víkendech je tam otevřená malá hospůdka. Venku je všude místo k sezení a v rohu je krásný koutek pro děti se spoustou hraček. Nemohla jsem si to nechat pro sebe a druhý den jsem tam vyrazila se Šárkou a neteří. Měli jsme štěstí, zrovna přijel kovář a koukali jsme, jak kovali koníka. No a já samozřejmě vyžebrala podkovu.