Trošku odbočíme od kamínků, bobkového slalomu, zahrádek a jiných problémů a budeme se kochat. Kdo se nechce kochat, nečte. Kdo se chce kochat, pohodlně se usadí a můžeme začít. Chtěla bych se podělit o jeden můj zážitek. Vydala jsem se po „zelené“ z Jirkova na Lesnou, samozřejmě pěšky. Nebudu vám popisovat cestu do Drmal, na to Vám stačí 5 min. autem. Před vesnicí Drmaly u školek mě značka zavedla do lesa a vyvedla mě z něj až kousíček pod Pyšnou. Vůbec jsem netušila, že tu vede taková krásná cesta! A hlavně jsem netušila, že školky v Drmalech jsou takové krásné upravené, stromeček vedle stromečku, žádný plevel. To naše sady školky v Jirkově, jsou taková malá džungle, dodnes jsem to nevěděla. Také jsem vyfotila. Podél cesty je potok. Musela jsem občas zastavit, abych si ho poslechla (vrzal mi baťoh), byl to balzám na uši. Cestou jsem se cpala malinami a ostružinami a bylo mi úplně jedno, že na ně možná čůrají lišky. O pár kilometrů dál jsem ve vzduchu ucítila lišákův smrad a už jsem se maliny ani nedotkla. V ruce foťák a cvakala jsem jednu fotku za druhou. Pak jsem procházela v bukovém lese. Nádhera, ty stromy byly normálně stříbrné. Občas vás to vyvede na nějakou paseku. Stále jsem nevěděla, kdy mě to vyhodí. Vyhodilo mě to těsně pod Pyšnou, takže jsem šla asi kilometr po silnici. Aspoň se vám srovnají kotníky. Je tam krásná hospůdka, kde se můžete po těch 7,5 km občerstvit, ale pozor mají až od 11.00 hodin. Takže já měla smůlu. No a pak už to bylo jen 3 km na Lesnou. V půlce jsem si dala svačinku a vystoupala na vrcholek. Předběhla jsem pár cyklistů, takže kola nedoporučuji, asi byste je museli tlačit. Nejhorší úsek je asi kilometr, před cílem, ti co byli na Sherpa cupu ví, o čem mluvím. Tam se ty kola tlačí i dolů. Jakmile se objeví na obzoru chata Lesná, začnou se dít divné věci. Zrychlíte, dostanete žízeň, hlad, začne se vám chtít na záchod… Já jsem v rámci diety jen využila toaletu a chvilku poseděla před hotelem. A pak hurá dolů. Myslíte si, že nejhorší máte za sebou? Omyl! To teprve přijde. „Seběhla“ jsem kopec až na Pyšnou, šlo to docela rychle. Pak jsem prošla Pyšnou, podrbala pár psů, pozdravila pár chatařů a pokochala se chatičkami. No a asi v těchto místech (záleží na vaší kondičce) mě začnete proklínat, protože vás začnou bolet nohy. Z toho tříkilometrového brzdění hlavně kolena. Od tohoto okamžiku, začnete přemýšlet, zda by nebylo lepší se vrátit na silnici a něco si stopnout anebo zavolat taxíka. Cesta zpět je rychlejší, ale vám se zdá delší. Nohy už jdou jen setrvačností. Z Drmal už jdete stylem „kachna“, protože jí z dálky připomínáte. Můj mozek už mlel z posledního, a proto už na Červeném Hrádku jsem měla připravené klíče od bytu a podobné ptákoviny. Ve výtahu jsem hledala židli a možná kdyby tam nebylo napliváno, sedla bych na zem. Doma jsem shodila batoh, sundala ponožky, místy i s kůžičkou a povalila se na postel. Pak jsem přepočítala puchýře a byla ráda, že to mám za sebou. Dnes se pohybuji jako stoletý stařík, ale mám krásný pocit, že jsem to zvládla a až mi bude lépe, určitě si to zopakuji. Takže vyšla jsem 8.30 a domů dorazila cca 13.00 hodin. Vám to bude trvat déle, protože neodoláte na Lesné místní kuchyni. Je to cca krásných 21 km.
Pár rad na cestu. Držte se zelené značky, je to krásně značený a bez váhání vás dovede až k cíli. Nevadí, že se vám pak o ní bude zdát. Línější povahy mohou nechat auto v Drmalech, protože poslední kilometr je nejhorší ze všech 20 km a vy pak pojedete autem. Vezmete si sebou mikinu, protože nahoře to docela fouká. Vezmete si svačinu, až budete odpočívat, nebudete se nudit. A hlavně pohodlné boty!!! A peníze, na Lesné by vás mrzelo, že je nemáte. Přeji vám krásnou cestu a až se vám bude zdát, že už nemůžete, to se vám jenom zdá. Takže to nevzdávejte. Pud sebezáchovy je silnější. A ještě jedno heslo na závěr. Lepší mrtvej frajer, nežli živej sráč!!! A věřte, že vy po tomto výšlapu se budete cítit jako frajer. Cestou jsem nasekala krásné fotky okolní přírody. Váhavé osoby fotky určitě přemluví a máte výlet na příští víkend. Vybrala jsem jednu pro všechny.
2024 ©