Jednoho krásného dne jsem si vyjela do Božího Daru na 5. Karlův krok. Takže proběhla prezentace, kde jsme dostali čísla, a zaplatila jsem 50 Kč. Toto startovné obsahovalo nápoj, plyšovou hračku, žvýkačky a jiné hezké věci a samozřejmě občerstvení na trase (nápoj, banány, tyčinku) a jednu palačinku zdarma. Dobrý ne? Tak pokusím se zase stručně.
Vybrala jsem si trasu 15 km. Bylo možné si zapůjčit anebo zakoupit hůlky, já měla svoje, ale stejně jsem si ještě jedny koupila, měli lehčí, než mám já. Před startem se událo moc věcí. Organizátoři nás mile přivítali a udělali rozhovor s Lukášem Bauerem. Milý kluk, podepsal mi startovní číslo a hůlky!!! To se mi pak hezky šlo panečku! Pak byla hromadná rozcvička a naučili nás fráze při bloudění. „Ich habe Hunger“ a „Ich habe Durst“. A pak čekat, než nás najdou. Hned jsem si vzpomněla na patrona prvního Sherpa Cupu Lesná „ Lepší mrtvej frajer, nežli živej sráč“. Trasa byla perfektně značená.
Nejdříve vyrazila děcka. Bylo to hezké, protože mi dospělci, jsme jim udělali špalír se vztyčenými hůlkami a cinkali jsme jim na cestu. Nejmenší mi bylo tak po kolena a číslo mělo přes celá záda. Ty měli trať 1 km. No a pak jsme vyrazili. Teda řeknu vám, tempo nasadili dost velký. Jenže většina lidí byla z nějakých klubů, takže jsme stejně neměli šanci. Ale nevadí. Já to pojala jako svižnější procházku. Ovšem když kolem mě profrčel asi 70 letý stařík, to se mě tedy dotklo! Snažila jsem se ho držet, ale to bych si vykloubila kyčle anebo bych musela utíkat.
Poslední kilometry byly perné, ale došla jsem. Pak jsem stála asi hodinu na slíbenou palačinku. Nohy mě držely jen proto, že byly dvě a daleko od sebe. Bála jsem se posadit, nevstala bych. Ještě že za mnou stál jeden hodný pán a držel mi fleka, mohla jsem odbíhat na Janka Ledeckého. Má sympatického bubeníka. Vytasila jsem mobil, nastavila foťák a běžela na podium, Janek byl skvělý, řekl bubeníkovi, aby nás vyfotil, pochválil mi tetování a čapnul kolem pasu. Pak probíhala tombola. Trička, bundy, baťohy, sportovní potřeby, hračky, tašky a mikrovlnky!!! Úžasný. Podle tahaných čísel nás bylo závodníků více než 300, protože výherce mikrovlny měl 318. Já nic. Pak dorazila poslední závodnice. Byla to nějaká černoška a sklidila velký potlesk, prošla trasu s protézou. Říkala, že trasa byla dobrá a nebyla moc těžká. Pak ocenili nejstarší závodnici a té bylo tuším 78 let ani nevím, jestli došla přede mnou anebo po mně, ale asi bude lepší, když to nebudu vědět, po zkušenosti se staříkem. To už by moje ego nevydrželo.
Pak jsem se rozjela domů. Koupila jsem si na informačním centru turistický magnetek. Jedu kolem Klášterce a zastavuji na náměstí. Něco se tu děje (Klášterecké promenády), tak jdu juknout. No a kdo to není na podiu? Janek Ledecký. Bubeník si mě hned všiml, hodil úsměv a zamával… Ukázal mě kytaristovi a tem mi taky zamával. Prošla jsem náměstí, zamávala jsem na rozloučenou klukům na podium a jedu domů. Na informačním centru turistický magnetek. Když už jsem „venku“, zastavím se v Kadani. Kupuji magnetek a jedu domu. No a být z Jirkova a nemít magnetek zámku Červený Hrádek? Přijíždím na zámek a kupuji magnetek. Ovšem nejkrásnější ze všech. No a teď jsem doma, všechno mě bolí a jdu si dát koupel a bubliny. Zítra, jestli vstanu, budu odpočívat!!! Tak a teď víte vše a doufám, že příští rok pojedete taky!!!
2024 ©