Přátelé…
Teď mě tak napadlo, že ještě nevíte o kocourovi mé maminy!!! No, je to vlastně náš kocour, jen bydlí u ní.
Tak to takhle jednoho pozdního večera mi mamka volala do práce: „Petruš? Až pojedeš domu, zastav se u nás, máme návštěvu!“ A potutelně se usmívala. Ptám se: „A jakou návštěvu?“ Když řekla, hádej, nevím proč, ale vypadlo ze mě: „KOČKU?“A byla to pravda. Intuice.
No, takže jsem rovnou z práce zamířila k mamce domů, plna očekávání a těšila jsem se na to, že mi vysvětlí, oč vlastně jde.
Protože moje mamina je velice ovlivnitelný člověk a většinou nepotřebuje ani mnoho, přinesla si z práce kocourka. Je krásnej, to nemohu říct! Ale nejdřív jsem si nebyla jista, že je to ta správná volba. Moje máma nikdy nevlastnila žádné zvíře a ani jsem si nikdy nevšimla, že by projevovala nadšení z jakéhokoliv tvora, který by měl více dvou noh.
První večer byl náročný. Kocourek byl pravděpodobně celý den v přenosné tašce, která není moc velká a očividně byl vystrašený. Hned jak ho přinesla domů a otevřela tašku, kocour vyběhl a jal se ukrýt v první díře, kterou viděl. Celou noc pak byl zalezlý za postelí a ani já jsem neměla šanci ho zahlédnout. Dala jsem mamce pár dobře myšlených rad, protože se zvířaty to umím a bezmezně je miluji (viz. Článek: Zvířata a já) a jela domů.
Připrav mu záchod a nech dveře otevřené
Do misky mu dej vodu a žrádlo na viditelné místo a ne moc daleko od jeho úkrytu
Za žádnou cenu za ním nelez pod postel
Nesnaž se ho chytit
Dělej, že tam není, on přijde sám
Až přijde, dělej, že ho nevidíš a nedělej rychlé pohyby
Snaž se na něj mluvit
Pak mi zavolej
Ráno už mi hlásila, že kocourek vylezl a dokonce se nechal pohladit. Že v noci ji očuchával obličej a probudilo jí lechtání jeho fousků na tváři. Pak jí kousl do palce u nohy. Zmetek jeden. No, nebudu to natahovat. Velice rychle se uvelebil a velice rychle nám ukázal, kdo bude v téhle domácnosti pánem. Z mnoha zákazů, jako například, že nesmí na stůl, zbyl jen jeden a to, že nesmí s mámou do postele.
Pro zvětšení klikni na obrázky
Jmenuje se Mikeš a je to roční kocourek Sibiřské kočky (červený). Někdo se ho potřeboval zbavit a tak ho přinesl do práce, kde maminka pracuje. No a tak ho vyfasovala. Nejdřív byla rozpačitá a tak nějak si nebyla stále jista, zda udělala dobře a tuším i, že měl původně přijít ke mně a zůstat, ale dnes je to mazel a mamka by ho nedala. Myslím. Je na něj patřičně hrdá, protože se každému líbí a je opravdu velice hodný. Je to takový „mouchysněztesimě“. Kam ho postavíš, tam je. Když ho vezmeš do náruče, ani se nehne a čeká, co bude. Hadrová panenka. Mazlí se jen, když chce on. Někdy ho musím doslova odchytit, když se chci pomazlit. Ale pak drží. Taky je to dravec a lehce se nechá vyprovokovat ke hře. Moje ruce jsou ustavičně podrápané a pokousané. Přiložím video, abyste věděli, o čem mluvím. Miluje lov much. Morduje je až do úplné nehybnosti. Jakmile se moucha nehýbe, Mikeš hrdě odchází. Také se ani nijak hlasitě neprojevuje. Jen když mě volá ke hře. Mňouká a je schovaný za rohem. Čouhá mu jen jedno ucho a část oka.
Má rád návštěvy. Když někdo přijde, hned běží do kuchyně a sedne si na stůl. Většinou si hned lehne. U ničeho nesmí chybět. Jakmile něco dělám já nebo máma, sedí přímo u toho a sleduje. Začnu si u stolu číst nějaký časopis, Mikeš přijde, lehne si na něj, přivře oči a začne vrnět. Také díky tomu stolu jsme zjistili, že je pěkně mstivý. Jednou ho mamina sundala ze stolu, jako že „nesmíš“, chvíli dělal uraženého a pak přišel k mámě zezadu, hryznul ji do lýtka a prchnul. Schoval se za první roh a čekal, co bude. Zjistil, že máma jen zaječí a dál nic. Takže to dělá pořád a nikdy nevíš, kdy to provede. Zajímavé je, že to dělá jen mámě a ještě jedné paní, která občas zajde na návštěvu. Ovšem já mám vždy záchvat smíchu, protože máma zaječí: „ty hajzle jeden!“ a pak se začne smát.
Také jsme mu koupili škrabadlo. To je taková ta velká věc, po které může kočka šplhat a hovět si, má několik pater a je tam boudička. Prvních 14 dní si vůbec Mikeš nevšiml, že je tam nový kus nábytku. „Vyhozené peníze“, řekla jsem si. Ale moje máma přišla na dobrý trik. Protože náš Mikeš miluje česání, využila téhle Mikeškovi radosti a díky jeho oblibě ho naučila na škrabadlo skákat ba co víc, je to jeho oblíbené místo, kam chodí odpočívat. Ačkoliv mám pocit, že se tam za čas nebude vejít. To samé pak udělala se stolem na balkoně, aby neměla moc chlupů na koberci. Někdy Mikeš vyskočí na škrabadlo, sedne si a hypnotizuje mě, dokud nepřijdu a nezačnu s česáním. Pak si lehne na záda, rozcapí se a vrní.
Většinou to ale končí „bitkou“. Mikeš kouše mě, já koušu Mikeše, a protože vyhrávám, uteče a číhá za futrama. Pak se chvíli honíme. Mikeš se nahrbí, naježí se, chodí kolem mě po špičkách. Je to sranda. No a pak přijde, vyskočí mi na klín, několik minut poťapkává a pak si lehne a spí. Tohle je vzácná chvilka, protože to nebývá často. Asi jako pro mě procházka kolem Příchovic. Je to tím, že ho nemáme od kotěte a není na nás tolik fixován. O to krásnější to pak je, když se přijde pomazlit. A protože ho nechci odradit od příštího tulení, většinou sedím bez hnutí a držím, dokud se neprobudí a sám neodejde. Jednou ležel hodinu a půl. 2 zmeškané hovory a 3 SMS. Mobil byl moc daleko. Neskutečně hřeje a vrní. Také mu musím držet zadek, protože je pořád větší a větší a kdybych mu ho nedržela, spadl by. Takže mám zpocené břicho a jiné části těla, bolí mě ruka a klepou se mi nohy. Co bych pro Mikeška neudělala.
Pak je tu další věc, která mě trápí. Mikeš se naučil skákat na balkonové zábradlí. Vždycky trnu hrůzou a okamžitě ho sundávám. Mamka už je klidnější, protože to prý dělá pořád. Bydlí ve druhém patře, takže to není tak vysoko, ale stejně mám strach a uvažuji o koupi sítě. Máma ví, že mám strach a tak, vždycky když přijdu, zavře balkon, aby tam Mikeš nemohl. Jinak tam Mikeš vydrží sedět celý den. Pozoruje lidi a ptáky. Sleduje auta. Ale když jdu okolo já, dělá, že mě nevidí.
Také jsem ho vzala ven na procházku. Koupila jsem kšírečky a vyrazili jsme. Nesla jsem ho ven v náruči, a když už jsme se blížili ke vchodovým dveřím, začal se vrtět, protože cítil, že se něco děje. Bál se a začal se klepat. Venku okusoval trávu a vyplašeně se rozhlížel. Tak jsme šli zase domů. Takže asi vycházky nebudou.
Také ho mamka jednou musela vykoupat. Jééé ten vypadal. Já si pořád myslela, že je tlustej. Není, to je ta srst. Když byl mokrej, vypadal jako normální kočka. Dostal srajděru chuděra. Krmíme Pro Planem a jen suchým. Já mu koupila nějakou paštiku na přilepšenou a on se po ní posral. Chudáček. Jo a taky miluje sýrovou pastu. Mačkám mu jí přímo do tlamičky. Za kousek lásky, šel bych světa kraj a bosý, takže jakmile mám v ruce pastu, udělá cokoliv. Vyskočí na klín, sleze ze zábradlí na balkoně, přiběhne z chodby od sousedů (jinak ho musíme honit po baráku), věřím, že bych ho díky pastě naučila, sedni, lehni a zůstaň.
Tak to je náš Mikešek. Když pijeme s maminkou odpolední kávu v obýváku, Mikeš si lehne na stůl mezi hrníčky a sladce spí.
http://www.miciny.cz/profily/detail/99168/
Další fotky Mikeška jsou na Rajčeti, stačí kliknout v pravé dolní části menu.
2024 ©