Jednoho dne jsem si to tak štrádovala na balkon, a jakmile jsem se ocitla pod šňůrami, něco velkého odletělo. Řekla jsem si, holubi zatracený. Na zemi trus a peříčka. Nevěnovala jsem tomu pozornost, pověsila jsem prádlo, zavřela balkon a věnovala se něčemu jinému. Večer si jdu lehnout, vejdu do ložnice a z balkonu zase něco odletělo. Už jsem to viděla lépe a holub to rozhodně nebyl. Řekla jsem si, počkej, ty potvoro, počkám si na tebe. Pootočila jsem vertikální žaluzie tak abych viděla na balkon a lehla jsem si do postele. Oči upřené na balkon a čekám. V tom mi na šňůrách přistála poštolka. Chvíli na mě koukal, a když viděla, že se nehýbu, dohopsala až na poslední šňůru u okna a začala s očistou. Byl to krásný pocit, ležet 2 metry od poštolky a moci ji pozorovat. Usnula jsem a ráno už tam nebyla. Potom jsem zjistila, že poštolka ke mně přilétá každý večer přibližně ve stejnou dobu. A protože je velice plachá, tak jsem musela trochu uzpůsobit moje zavedené rituály. Takže než přiletí poštolka, musím zatáhnout žaluzie, aby se nevylekala, až budu ulehat, večer zásadně nerozsvěcím a dokud si nejsem jistá, že je pryč, chovám se velice tiše a opatrně, což není problém, protože do ložnice chodím jen spát.
Jednoho dne jsem si řekla, že se jí pokusím vyfotit. Velice opatrně a polehoučku jsem se šinula po tmě k oknu s foťákem v ruce a škvírou mezi žaluziemi se mi podařilo poštolku vyfotit. Zrovna spala. Ráno když se probudí, nejdříve dojde na kraj balkonu, tam se rozhlíží a čechrá si peří a pak s pískotem vyletí ven a večer se zase vrátí. Jednou jsem vyprala prádlo zrovna tak nešikovně, že jsem ho musela nechat na balkoně přes noc. Říkala jsem si, tak to poštolka asi nepřiletí, protože bylo docela větrno a prádlo se na balkoně pohupovalo. Avšak jaké to bylo překvapení, když se poštolka večer usadila vedle bílé podprsenky a červeného kolíčku. Měla jsem radost, že i když je venku prádlo, přijde ke mně spát. Je to vlastně můj domácí mazlíček. Rohy balkonu střídá asi podle větru. Jsem ráda, že si vybrala zrovna můj balkon. Jednou jsem se vrátila domu později, otevřu dveře a můj první pohled byl na balkon, protože jsem měla balkonové dveře dokořán, musela jsem je rychle zavřít, než poštolka přiletí. Jenže ejhle, ona už seděla na šňůře před dveřmi a civěla mi do ložnice. Když mě zahlédla, odletěla. Rychle jsem zavřela balkon, zatáhla žaluzie a ona se během 5 minut vrátila. Dokonce jsem jí podle návodu na internetu postavila boudu, kdyby chtěla příští rok zahnízdit. Trus řeším tak, že rozprostřu noviny do obou rohů. Na nástěnce už mám 2 brka, která jí vypadla zřejmě při očistě.