Dnes jsem narazila na krásné místo v románu Consuelo od George Sand a musím si ho hned zapsat. Přesně vím, co tím chtěla říct.
Jeho nezávislé postavení vždycky mu dovolovalo pěstovati přátelství, snášenlivost a umění, ale láska mu byla zapovězena, a on zabil lásku jako nejnebezpečnějšího nepřítele svého klidu a svého štěstí. Nicméně ježto láska jest božské povahy, totiž nesmrtelná, když si myslíme, že jsme ji zabili, neučinili jsme nic jiného, než že jsme ji za živa pohřbili ve svém srdci. Dovede tam potměšile dřímati po dlouhá léta až do dne, kdy se jí zlíbí oživnouti.
Na tomto příkladu vidíme, že George Sand byla opravdu úžasná žena plna lásky. Kniha Consuelo je plná tokových myšlenek!!! Jen u novější verze knihy, která vyšla v 80 letech, si dejte pozor, protože to je pouze upravená a kratší verze originálu (starší verze) ze které cituji a je z roku 1926.
2024 ©