Divadlo Bez zábradlí uvedlo 14. a 15. října 2003 na své scéně premiérově hru Ireny Douskové s názvem „Hrdý Budžes“, kterou nastudovalo Divadlo Příbram. Inscenace je exkursem do naší nedávné historie a přibližuje tragikomiku prvních roků husákovské normalizace – v podání zvídavé žákyně druhé třídy ZDŠ v Ničíně, Helenky Součkové. Výborně napsaný text a mimořádná herecká kreace Barbory Hrzánové v hlavní roli jsou garantem dobré nálady i podnětem k zamyšlení. V dalších rolích se představí Jarmila Vlčková a Libor Jeník, režie Jiří Schmiedt. Přijďte se zasmát, zastydět a zavzpomínat.
Ohlasy v tisku:
Vzpomínka na dobu minulou, kterou autorka novely a dramatizace Irena Dousková zaznamenává s ironií i naivitou. Na léta husákovské normalizace hledí očima 8-leté holčičky. Je to kouzelný dětský pohled, kdy i to nejhorší není zas až tak zlé a víra se ještě nestala prázdným pojmem. Tíživá atmosféra doby se odlehčuje, ale nezjednodušuje. Vzpomínáte? Bratislavská lyra, spartakiáda, JZD, jiskřičky a kádrové posudky. Inscenace vám připomene celou absurditu totalitního systému. Hra nepostrádá smích ani pláč, dušička vám zatrne a přitom máte ještě úsměv na rtech.
…Helenka je středobodem hry. Na bedrech Barbory Hrzánové leží tedy celá tíha inscenace. Herečka ji však nese na zádech se stejnou lehkostí jako svou školní brašnu. Ať v holínkách, kulichu nebo v nakřivo zapnutém kabátu stále vypadá jako polský žid. Její komika se neomezuje na příšerné vzezření. Dokáže zahrát dětskou bezelstnost, naivitu i moudrost, se kterou děti instinktivně „narazí hlavou na hřebíček“ problému. Není to infantilní holka, jakou často předvádějí herci v pokusu zachytit obraz dětské duše. Nepopírá v sobě ironii a nadhled dospělého člověka.
(Kultura-příspěvek, A hrdý buď! Jana Dlouhá)
Helenka Součková v podání Barbory Hrzánové je opravdu velmi vděčným „parchantem“. Má prazvláštní špatnou vlastnost – odlišuje se od ostatních osobitým úhlem pohledu na svět. …
… Jaká ta Helenka Barbory vlastně je? Hrzánová jí dodává fyziognomicky nejryzejší vzezření intelektuální buchty. Dokáže naprosto dokonale udržet rychlé tempo žvatlání, zastavit v dramatické pauze, natáhnout hlas k velkému údivu, podtrhnout kdejaký „tajem“ svého života, dospět až k emotivnímu pláči, v případě prožívání životních zklamání.
(Časopis-scéna.cz, Tajem z života osmileté holky Barbora Hrzánová vděčným „parchantem“)
2024 ©